Je snadné kritizovat druhé, když sami nic neriskujeme. Proč to děláme? Připadáme si pak lepší?
Skutečná síla slova spočívá ale v něčem jiném – v podpoře. Když člověk dostane pochvalu, jeho křídla
se roztáhnou. Najednou uvěří, že dokáže víc. Může to být věta jednoduchá jako Tvoje myšlenka mě
inspirovala nebo Děláš skvělou práci, jen tak dál, která dokáže divy. Pochvala není slabost. Je to
výsada těch, kteří vidí v druhých jejich potenciál.
A když nevíte, co hezkého říct? Buďte zticha. Opravdu.
Někdy je mlčení nejlepší odpověď. Není třeba házet do ohně uhlíky, když nemáte v úmyslu rozžehnout plamen. Konstruktivní zpětná vazba je jiný příběh – ale i ta by vždycky měla být jemná, laskavá a s úmyslem pomoci, ne ublížit. Škodit slovy je snazší než upéct bábovku z pytlíkové směsi. Ale jestli toužíte být „ten, co kazí náladu“, klidně si poslužte. S takovým člověkem, který kritizuje a pomlouvá všechny lidi kolem sebe, se ale ostatní necítí bezpečně a spíš se mu raději vyhnou. Určitě znáte ve svém okolí takové příklady.
Třeba Agi překvapila své blízké. Vycouvala ze slibně se rozvíjejícího romantického vztahu se spolužákem ještě dřív, než vlastně začal. Vyjádřil se kriticky o jejích kamarádkách a kamarádech a ona se s ním přestala cítit dobře.
Vzpomenete si naopak na někoho, kdo o nikom nikdy nemluví špatně? To je vzácné, že? Co kdybyste
se takovým člověkem stali vy? Svět by byl určitě krásnější.
Naučte se říkat méně, ale moudřeji. Když už otevřete pusu, ať z ní vyjde něco, co druhého posílí.
Protože jaký má smysl kritizovat bez cíle? Nejen že to nepomůže, ale často to může i uškodit. Zkuste to jinak. Chvalte. Podporujte. A když už nemáte co říct, prostě mlčte. Někdy tím uděláte víc, než si
dokážete představit.
Chvála je totiž magická.
Jakmile někomu pochválíte, co dělá dobře, všimněte si, jak se mu rozzáří oči.
Třeba i trochu povyroste (vážně). A co je nejlepší – začne se snažit ještě víc. Tohle se mi fakt povedlo?
No tak jdeme na další kolo! A najednou je svět o kousek lepší.